Situace v oblasti domácího násilí není ovšem neřešitelná. Každá oběť se může obrátit o pomoc na Policii ČR – na většině obvodních oddělení jsou proškolení policisté, kteří se věnují přímo domácímu násilí. Je samozřejmě pochopitelné, že někdo nechce tak citlivou věc řešit rovnou s policií a potřebuje nejprve zjistit své možnosti a o celé situaci si „prostě popovídat“. Pro tyto případy jsou ze zákona zřízena Intervenční centra, kde jsou pracovníci specializovaní přímo na práci s oběťmi domácího násilí – v týmu nechybí krizoví interventi, psycholog, právník a někde je samozřejmostí i dětský psycholog. Všechny služby jsou poskytované zdarma a mohou zde zaručit naprostou anonymitu. Z tříleté praxe v Intervenčním centru, můžu s klidným svědomím říct, že tato služba je pro většinu klientů nepostradatelná. Slyšela jsem mnohé příběhy obětí domácího násilí – některé zlé a některé ještě horší. Potkávám se s ženami, které nemají kam jít, jsou zmlácené – samá modřina a psychicky zdeptané s pocitem viny, že si za všechno můžou vlastně samy… a to nemluvím o týraných dětech. Jedno je však jasné, vždy existuje možnost pomoci a díky úzké spolupráci Intervenčních center s Policií ČR a Orgánem sociálně právní ochrany dětí, je možné zrealizovat něco, co se z počátku pro oběť jeví jako naprosto nedosažitelný cíl.
A proto jsem tu teď pro Vás, abych zodpověděla Vaše dotazy a vyslechla Vaše příběhy a názory. Pojďme veřejně mluvit o tom, že NÁSILÍ NENÍ NORMÁLNÍ, i když se právě odehrává za zavřenými dveřmi!
Tento článek vznikl ve spolupráci s NF Romany Pavelkové
Autor:
Tereza Buchalová
sociální pracovnice Intervenčního centra Pardubice