Nejčastější formou domácího násilí je to psychické, které ovšem nezanechá na oběti žádné viditelné stopy. Fyzické násilí se dá sice lépe detekovat, ale ne vždy na první pohled. Čím dál více agresorů si dává záležet na tom, aby jejich útoky směřovaly především do oblasti nohou, břicha nebo vlasové části hlavy, kde nebudou podlitiny a otoky jasně viditelné. Faktem však zůstává, že většině obětí domácího násilí brání obrovský strach a stud, aby jakoukoliv formu domácího násilí přiznali. V mnoha případech tedy záleží na nás, abychom si všimli varovných signálů a včas nabídli oběti pomoc, nebo se obrátili přímo na Policii České republiky.
Znaky oběti partnerského domácího násilí:
- psychická nepohoda, úzkost, roztržitost a zjevný strach
- ztráta sebedůvěry a nízké sebehodnocení
- modřiny, zhmožděniny, naraženiny, zlomeniny – především na místech, kde je menší pravděpodobnost, že si je oběť způsobí sama
- křik a specifický hluk vycházející z bytu/domu oběti
- příliš časté telefonáty a sms zprávy – kontrola ze strany agresora a to i v zaměstnání oběti
- oběť se nechce (=nemůže) účastnit firemních večírků, přátelských setkání a dalších společenských událostí, nebo pouze v doprovodu partnera
- oběť nedisponuje svou vlastní finanční hotovostí
- oběť se stydí o domácím násilí hovořit a popírá jej
- pokud dojde ke konfrontaci, oběť agresora brání a omlouvá – často celou situaci vysvětluje tak, že si toto chování zaslouží nebo že agresora sama vyprovokovala
Každý případ domácího násilí je však specifický a je třeba k němu přistupovat individuálně. Proto buďte vnímaví ke svému okolí – obětí může být i Vaše nejlepší kamarádka, švagrová nebo kolegyně z práce…
Tento článek vznikl ve spolupráci s NF Romany Pavelkové
Autor:
Tereza Buchalová
sociální pracovnice Intervenčního centra Pardubice