Neustálá kontrola chování a velká míra sebezapření - protože VY jste tím hlavním vzorem pro své dítě. To je mateřství. Ani se nedivím, že některé ženy se rozhodnou děti prostě nemít. Spíš nechápu matky, které tyto ženy odsuzují. Kolikrát jsem slyšela: „ta je teda divná“, „musí být nemocná“, „asi si nedokáže sehnat chlapa“. Pošklebky, rádoby vtipné narážky, hloupé otázky a ponižování. To zažívají ženy, které se rozhodly nebýt matkami, možná každý den.
I když mi přijde, že někdy jde pouze o čistou závist, že NEmatky můžou se svým volným časem a penězi naložit dle libosti. Odsoudit někoho je opravdu snadné. Říct si, že ta ženská je prostě sobecká a nechce se kvůli dítěti obětovat… Ale každá mince má dvě strany. Co když je to právě naopak?! Co když se žena rozhodne nemít dítě právě proto, že ví, že není schopná se o něj postarat – ať už finančně nebo po výchovné stránce. Třeba si sama prožila tak náročné dětství, že nechce předávat zlý stereotyp z původní rodiny dál. Uvědomit si něco takového je velice obtížné a já před každou takovou ženou smekám.
A naopak - odsuzuji ženy, které se svobodně rozhodly dítě mít a nikdy pořádně rodičovskou roli nepřijmuly. Vždyť matek, které se zajímají o kariéru, alkohol, drogy, sport… víc než o své vlastní dítě, je mnohem víc než těch, které děti vůbec nechtějí. To je podle mě sobeckost. A to nemluvím o matkách, které si na svých dětech vybíjejí vztek za to, že jejich život už nikdy nebude jako dřív. Týraných dětí je v České republice ročně kolem osmi tisíc! Osobně si nedovedu představit, že bych svého syna neměla a doufám, že jednou ze mě bude maminka dvojnásobná. Zároveň plně respektuji rozhodnutí každé ženy, která se na roli matky prostě necítí. Nikdy totiž nemůžeme vědět, co přesně za takovým rozhodnutím stojí, i když se třeba jedná o naši kamarádku…
Tereza B.