Jmenuju se Ondra, je mi 16 let a studuju střední automobilní školu. Žiju s rodičema a dvěma ségrama v bytě 2+1 na sídlišti. Naši se hádali od doby, co si pamatuju. Táta mámu i mlátil. Několikrát jsem to viděl a zbytek mi máma sama řekla, když už jsem byl starší. Několikrát jsem mamku bránil nebo jsem se aspoň snažil. On pak na mě nepříčetně křičel a hnusně mi nadával. Někdy mě ráno budil tak, že na mě vylil studenou vodu, nebo mi dal rovnou facku. Často se stávalo, že se táta sbalil a odjel bez vysvětlení třeba na týden a my nevěděli, kde je. Asi půl roku u nás ani nebydlel, myslím, že ho tenkrát máma vyhodila. Já už jsem nechtěl, aby se domů vrátil, ale ségry a máma mu chtěly dát ještě šanci.
Vždycky když přišel otec domů z hospody, začal na mamku křičet a házet s věcmi. Nikdy jsem tohle jeho chování nechápal, ale pořád jsem měl strach - hlavně o mámu a sestry, aby jim něco neudělal. Jednou jsem chtěl volat policii, ale on mi mobil vytrhl z ruky a rozbil ho. Pak mě povalil na zem a dal mi několik facek. Měsíc byl třeba klid a pak vše začalo znovu. Jednou v noci začal mámu mlátit páskem, já jí přiběhl pomoct a křičel jsem na něj, ať toho nechá – tenkrát naštěstí přestal. I sestry byly často svědky hádek a některých napadení. Viděly pak samozřejmě modřiny, které matka měla. Já otce dokonce viděl, jak si doma píchá injekci do ruky, určitě to byly drogy.
Jednou, když jsem byl na počítači, vrátil se otec domů a byl evidentně zase opilej. Slyšel jsem, jak se začali s mámou hádat. Najednou na mě máma křičela, ať ji přijdu na pomoc. Já jsem tam utíkal a viděl, jak otec mámu škrtí! Začal jsem na něj křičet: “Už toho mám plný zuby, tohle si k mámě nebudeš dovolovat!“ a dal jsem mu pěstí do obličeje. On mě pak povalil na zem, i když za mnou stála nejmladší sestra Klárka, kterou málem srazil taky. Začali jsme se prát, on mě chytl za vlasy a třískl mi hlavou o zem a klečel na mně tak, že jsem se nemohl ani pohnout a začal mě škrtit. Nakonec jsem vyvázl jenom se zlomenou rukou a pohmožděným krkem. S mámou jsme se pak schovali v pokoji, a když otec odešel, sebral jsem se a vše šel nahlásit na policii – máma neměla odvahu. Na základě mé výpovědi na policii si zavolali druhý den i mamku a pak otce vykázali na 10 dní z domu. Ještě ten den se nám ozvala pracovnice Intervenčního centra, s kterou jsme si domluvili schůzku. Když jsme dorazili do Intervenčního centra, soc. pracovnice nám nabídla pomoc při sepsání Návrhu na předběžné opatření, které když soud schválí, prodlouží dobu vykázání o jeden měsíc. Dozvěděl jsem se, že když už mi je 16, můžu tenhle návrh podat i sám, byl jsem rád, protože jsem nevěděl, jestli si to mamka zas nerozmyslí. Nakonec jsme ho sepsali oba dva a soud to druhý den schválil. S mamkou jsme tam taky začali docházet k panu psychologovi a mamka pak poprosila soc. pracovnici, aby jí pomohla se sepsáním Žaloby na rozvod manželství. Byl jsem rád. Myslím, že otec s drogami a svým hrozným chováním nikdy nepřestane. Já už nechci, aby se k nám někdy vrátil!